28. týden – Velikonoce a tak vůbec
Projekt 365 dní v Kanadě, 365 fotek. Tak nám Whistler Blackcomb ohlásili, že letos se bude lyžovat místo do půlky května až do konce května. No tak co se dá dělat, nějak to zvládneme 🙂
Ještě než se pustíš do čtení a prohlížení fotek z dalšího kanadského týdne, na webcestovatelu.cz si můžeš počíst, jak se postupně tenhle můj projekt 365 rodil a vyvíjel až do současné podoby. A krom toho je tam spousta dalších zajímavých článků a rozhovorů se zajímavými lidmi. Ale teď už hurá k fotkám:
190/365 První jarní den. To jsme takhle s Pájou po práci vyrazili do krámu pro něco k véče. A z mostu zhlavní silnice jsem zahlédl nějakou rezavou flašku vyhřejvající se na slunci. Viděli jsme jí jen z dálky, nehýbala se. Nebo jen malinko, jak si s ní pohrávala voda. Ale naštěstí jsme ještě chvíli koukali a najednou ta zrezlá láhev pohla čumákem a bylo jasné, že je to bobr! 🙂
Tak nás pak nechal přijít i o něco blíž, velkou jarní pohodičku si tam jel, svůj soukromej bazének, sem tam nějaký čumilové, sluníčko, teplo. Budu ho muset navštívit ještě někdy s velkým foťákem, tentokrát pohotovostní širokoúhlý „mrňousek“ úplně nestačil.
191/365 Už minulý týden jsem psal něco o autu. Je tu trochu problém narazit na auto inzerát člověka, který je schopný komunikovat normálně a ochotně pošle informace na které se ptáme. Ale konečně jsme na jednoho takového narazili, prodával Toyotu 4runner, měl k ní servisní historii a vše se zdálo fajn.
Tak jsme udělali hurá-akci a odpoledne po práci vyrazili do Vancouveru. Nebudu to protahovat, když nám auto v servisu zvedli, abychom mrkli na podvozek, zadní náprava měla komplet urezlou jednu stranu a visela pouze na té druhé. Haha, tak nic. A jeli jsme zase zpět. Ale alespoň jsme se svezli místním „sea busem“ – neboli mořským autobusem 🙂 Takový „větší přívoz“, který zajišťuje dopravní spojení centra se Severním Vancouverem.
192/365 V jednom z minulých emailů jsem nadšeně psal o nově domluvené spolupráci s českým zastoupením firmy Peak Design. Jednoznačně nejvíc jsem se těšil na věcičku s názvem Capture Lens, protože myšlenka snadno použitelného držáku na objektivy, který jde přidělat na pásek nebo třeba na popruh batohu, je naprosto geniální!
Každý, kdo občas měníte objektivy na foťáku, to určitě znáte. Vyndat objektiv, sundat víčko z bajonetu, sundat objektiv z foťáku, nandat druhej, nandat víčko bajonetu a objektiv uklidit. Jde to i bez pokládání si některé z věcí s použitím kapes, ale je to dost vopruz a u dražšího objektivu se člověk bojí, aby mu nespadl (nebo já teda to tak mám). A při focení na akci? Zdržuje to, občas i celkem dost. Capture Lens všechny tyhle problémy řeší. Objektiv na něm drží v bajonetu stejném jako je na foťáku, problém sundavání a nadavání víčka odpadá – držák zároveň je víčkem a objektiv tak člověk bez problému vymění jednou rukou – a v druhé může bezpečně držet foťák. Navíc má i ten druhý objektiv stále po ruce. Jednoduchý, naprosto funkční, bytelný a designově dotažený k dokonalosti. Pecka!
Jo a při nabaleném batohu natěžko? Ještě to ušetří moje záda. Krom toho na destičce (Capture camera clip), kterou se Capture Lens přidělává k batohu nebo kamkoli člověk chce, jde jednoduše nosit i třeba foťák – takže je pořád po ruce, záda nebolí z toho, že se těžká zrcadlovka pohupuje na krku a ještě to vyvažuje váhu batohu (v případě připevnění zepředu na ramenní popruh). A jak v tom foťák drží? Na standartní stativové destičce. Jak až do teď mohl fotografický svět bez něčeho takového existovat??
193/365 Příroda si jede termíny jara pěkně přesně. Už se nám to zelená i v lese pod okny takhle na Zelený čtvrtek. A co tam dělá ta princezna? No tak to bych taky rád věděl. Celou zimu nám postávala u květináče před vchodem a teď si užívá slunce a tepla. Ostatně jako všichni ve Whistleru.
194/365 V Britské Kolumbii mají velikonoční volno trochu zmateně. V pátek je oficiálně svátek, zato v pondělí je normální pracovní den. Zbytek Kanady má volno i v pondělí. No a tak jsme využili super počasí a vyrazili ještě na kopce. Vyjeli jsme lanovkou Symphony – kterou už jsme přeci jeli tolikrát – a dojeli jsme na kopec s výhledem – kde jsme ještě rozhodně ani jednou nebyli 🙂
Tohle je Cheakamus jezero, vytéká z něj stejnojmenná řeka a na podzim u fotky #17 jsem o něm psal, jak tam byly kempovat děti s paní učitelkou. Škoda toho protisvětla, ale i tak to byl pohled parádní!
195/365 – Ovšem tady se někdo vyzná. Je to skutečná SPZtka, žádná srandička. A typuju, že bude v Britské Kolumbii jen jedna taková. Škoda, že to auto, na kterém byla přidělaná, neříká pane nám.
196/365 Co bylo dřív, slepice nebo vejce? Zítra je velikonoční pondělí a vajíčko to očividně nějak vytušilo a vzalo roha. To jsem zvědavej, jak to Pája pořeší. Ale to není můj problém, já musím pořešit, kde tu najdu proutky na pomlázku 🙂
_ _ _ _ _
A to je vše, příští email poletí již zase v tradiční úterý, takže teď ta pauza do příštího emailu bude o něco menší. Pro jistotu ještě jednou připomínám, že bonusový wallpaper se přesunul v emailu o něco níž, jsem zvědav, co na něj budeš říkat.
Krásný aprílový den z už naprosto letního Whistleru
Tom a Pája
PS: Pokud se Ti fotky líbí a chtěl/a bys mi udělat radost nebo projekt podpořit, budu moooc vděčný když o tom řekneš nebo napíšeš svým přátelům, které by to mohlo zajímat, příspěvek nasdílíš, lajkneš nebo mi napíšeš komentář. Pokud nechceš nechávat nic náhodě, můžeš se přihlásit k mým foto-emailům a už Ti žádný nový díl zde na webu neuteče a navíc každý týden dostaneš bonusový wallpaper a fotky s povídáním z našeho aktuálního cestování (USA, Kanada, Kuba a Argentina).
Pokud se Vám mé fotky líbí, budu moc vděčný za sdílení pomocí tlačítek níže :o)