105-27-12-DSC_0715_DxO

Prosinec, 28, 2016 / 0 comments

105/365 Vánoce pokus č.2. U pokusu o Štědrý den číslo 2 jsme se dostali podstatně dál. Véča byla perfektní, pohodička, cukroví...znáte to. A pak že si půjdem lehnout a pustíme si nějaký film. Jenže Pája cestou do postele vší silou nakopla bosou nohou roh skříně vedle postele. A že prý asi i něco křuplo v prsteníčku nebo prostředníčku. A do háje. Chladíme jako divý a přemýšlíme, jestli to nechat a uvidíme co to bude dělat dál, nebo jestli radši jet na pohotovost a na rentgen. Nakonec vítězí (kupodivu) druhá varianta a jedeme. Večerní příjem na pohotovosti stojí 700 dolarů (ráno by to bylo za 70) + pak něco samotný doktor + rentgen.. Takže necháváme pořešit platby a tyhle věci přímo pojišťovnu a čekáme. A čekáme. Nakonec nám čekání krátí a doktor na Páji nohu mrkne dřív. Mrká, kouká na prst a prohlašuje, že to bude ok, že to časem sroste. Že to sice může zrentgenovat, ale nic víc s tím stejně neudělá. A nic platit nechce. Tak jsme pojišťovně ušetřili nějakej ten zlaťák. Hezky mu děkujem a s podstatně lepší náladou odjíždíme zpět domů, prst fixujem k vedlejšímu kolegovi a jdem spát a srůstat...

105/365 Vánoce pokus č.2. U pokusu o Štědrý den číslo 2 jsme se dostali podstatně dál. Véča byla perfektní, pohodička, cukroví…znáte to. A pak že si půjdem lehnout a pustíme si nějaký film. Jenže Pája cestou do postele vší silou nakopla bosou nohou roh skříně vedle postele. A že prý asi i něco křuplo v prsteníčku nebo prostředníčku. A do háje. Chladíme jako divý a přemýšlíme, jestli to nechat a uvidíme co to bude dělat dál, nebo jestli radši jet na pohotovost a na rentgen.

Nakonec vítězí (kupodivu) druhá varianta a jedeme. Večerní příjem na pohotovosti stojí 700 dolarů (ráno by to bylo za 70) + pak něco samotný doktor + rentgen.. Takže necháváme pořešit platby a tyhle věci přímo pojišťovnu a čekáme. A čekáme. Nakonec nám čekání krátí a doktor na Páji nohu mrkne dřív. Mrká, kouká na prst a prohlašuje, že to bude ok, že to časem sroste. Že to sice může zrentgenovat, ale nic víc s tím stejně neudělá. A nic platit nechce. Tak jsme pojišťovně ušetřili nějakej ten zlaťák. Hezky mu děkujem a s podstatně lepší náladou odjíždíme zpět domů, prst fixujem k vedlejšímu kolegovi a jdem spát a srůstat…

Pokud se Vám mé fotky líbí, budu moc vděčný za sdílení pomocí tlačítek níže :o)

Leave a Reply

Post Comment